Když jsem se dívala, o čem všem už jsem tu psala, zjistila jsem, že naposledy jsem se dělila o to, jak se mi tu žije, někdy v prosinci minulého roku. I když mi každé pondělí přijde, že do konce týdne je to minimálně věčnost, letos už mi nějak mezi prsty proklouzly čtyři měsíce, a já ani nevím, jak se to stalo. Takže je asi čas otevřít diář a podívat se, co jsem od nového roku stihla. Nejen pro vás, ale taky kvůli tomu, abych si připadala, že už jsem opravdu něco přišla. Tak snad :).
leden
V lednu jsem se vrátila z českých vánočních “prázdnin” do plného pracovního nasazení. V podstatě hned z letiště jsem běžela odevzdat poslední seminárku zimního semestru a den na to už nám začínal semestr letní (výhoda je, že nemáme zkoušky, nevýhoda je, že nemáme ani žádné volno). Kvůli termínům odevzdání prvních seminárek a skupinových projektů jsme na nich v podstatě okamžitě po začátku semestru museli začít pracovat, takže jsem si v upršené Anglii trochu zavzpomínala, jak jsme loni touhle dobou brázdili alpské svahy, a vrátila se k učení a práci.
únor
Únor začal oslavami čínského nového roku, který se tu slaví opravdu důkladně, protože v Liverpoolu je jedna z nejstarších čínských komunit v Evropě. Začaly kvést narcisky, které mi trochu zpříjemnily cestu z práce i ze školy a pak jsem tu na nějakou dobu měla návštěvu, která mi všechny tyhle cesty zpříjemnila ještě víc. Navzdory tomu, že jsem spoustu práce trávila prací na projektu, jsme stihli i nějaké volnočasové aktivity. Takže jsme se byli podívat na zápas Premiere League (Everton-West Bromwich), protože ta atmosféra nikdy nezklame, zajeli si za libru na den do Dublinu a aspoň trochu poznávali svět. Na konci února mě ale přešla veškerá sranda, protože školní deadliny se blížily celkem neúprosně.
březen
Březen byl měsícem odevzdávek a následné euforie po tom, co nám trvalo tři hodiny všechno vytisknout, zorganizovat a svázat. První práce letního semestru byly konečně hotové. Taky to byl velikonoční měsíc, takže jsem se těšila na krátkou “dovolenou” doma a cestou na jednodenní výlet do Bruselu. Ten jsem bohužel musela kvůli útokům na letišti a v metru zrušit, a tak jsem byla devět hodin zaseknutá na miniaturním, přeplněném letišti. Díky téhle zkušenosti jsem s výlety v rámci přestupu skončila a už mi nikdo nevysvětlí, že by vlastně mohly být super. Prostě znovu to po mě nechtějte :D. Na druhou stranu ale taková domácí dovolená není vůbec k zahození. Veškeré příjemné aktivity (kadeřnice, masáže, večeře, výlety) se koncentrují do krátkého časového úseku a tak máte pár dní pocit, že lepší by to být už nemohlo.
duben
Euforie po odevzdání prací začátkem dubna rychle opadla, protože další termíny se blíží rychleji, než bych považovala za ideální. Na druhou stranu je tu ale v plné síle jaro a z šedé oblohy se čím dál častěji stává modrá. I když na ni zatím jen koukám z okna kanceláře nebo pokoje od stolu, nevzdávám to a těším se, že až to všechno odevzdám, tak vezmu svoje nové běžecké boty a půjdu si užít, že už není zima (ale protože jsem neběhala asi měsíc, tak si myslím, že spíš než o obdivování scenérie půjde o přežití).
Tolik k tomu, jak se mám. Na konci dubna mi končí škola, zbývá odevzdat posledních pár projektů a seminárek, a pak už “jen” diplomka a práce. To všechno až do září, kdy bych měla své akademicky hodnotné dílo odevzdat a modlit se za výsledek. Tak uvidíme :).
