Na posledních 14 dní jsem měla spoustu plánů, výletem do Bruselu počínaje a tím, že o tom a o dalších super věcech hned budu psát na blog a bude to fajn. Z výletu do Bruselu z pochopitelných důvodů sešlo, čímž jsem se zasekla na devět hodin na letišti uprostřed šílené nudy (a cestou zpátky totéž, i když na menší dobu). Tolik k tomu, jak jsem si skvěle naplánovala poznávání Evropy mezi přestupy.
Ale něco se přeci jen povedlo, minulou středu jsme vzali tři měsíce předem koupené lístky a jeli na rodinnou prohlídku Vily Tugendhat. I když dostat se do vily autem z domu zabere ani ne hodinu a půl, trvalo, než jsme se k návštěvě odhodlali. Především kvůli tomu, jak brzy musíte koupit lístky, které tedy mimochodem nejsou úplně nejlevnější záležitost, takže zamluvenou prohlídku určitě nechcete později rušit. Hned na začátek ale musí být jasno - prohlídka stojí za každou korunu.
I had so many plans for the last two weeks, including a trip to Brussels and me writing about it and other fun things but a day in Brussels was cancelled for obvious reasons which means I was stuck at the airport for 9 hours two weeks ago and again this week. So that's everything I have to say to me trying to explore Europe a bit more taking advantage of long layovers.
However, I had a great time anyway, one of the reasons being we finally got to use our tickets we bought three months ago and visit Tugendhat. Although it takes only an hour and a half to get there from where I live, it took us some time to finally book tickets and go. Mostly because you need to book it a couple months in advance but also because it isn't the cheapest place to visit so when you buy the ticket you don't want to cancel it or miss it when it turns out you actually can't go three months later. But it is really worth every penny.
Ve skupince dvanácti lidí jsme prohlídku začali na balkóně, odkud je krásný výhled na Brno. Potom následovalo horní, obytné patro, kde se nachází ložnice a koupelny. Mies van den Rohe, který vilu navrhoval, měl na starosti i interiéry, takže celá budova tvoři jeden celek, promyšlený od každé zdi až po vypínač do naprostého detailu.
Všechny obytné pokoje v domě mají okna orientovaná směrem do zahrady a minimum nábytku, důraz je kladený právě na výhled a světlo pronikající do pokoje, což má podle architekta člověka inspirovat k přemýšlení a tvorbě více než pohled na umělecká díla. A je pravda, že takový výhled rozhodně jako dobrý zdroj inspirace vypadá.
We were a group of 12 people and the tour started on the balcony from where you can see the whole city. After that ,we explored the top floor where the bedrooms and bathrooms are. Mies van den Rohe, who designed the building, was not only an architect but he was also involved in designing the interiors which means the building is very complex and every wall and every switch or decoration has its purpose. Every window in the house is facing the garden and there is only necessary furniture in the rooms since the architect suggests people should be inspired by the view and nature more than by art hanging on the walls. And trust me, it's easy to get inspired by such view.
Všude si všimnete drahého materiálu. Krásné dřevo, sklo, onyx, ... Z každého kousku vily čiší promyšlenost a jasný účel všech sloupů, zdí i nábytku a to je asi ta nejvíc fascinující věc. Díky tomu, že Tugendhatovi měli k dispozici neomezený rozpočet a dali architektovi volnou ruku, nejsou v prostoru žádné kompromisy (mimochodem celá vila prý stála 8 milionů korun a to v době, kdy opravdu pěkná rodinná vila stála okolo 200 000,-, jen tak pro představu, že se doopravdy rozšoupli).
Tam, kde by v jiném prostoru mohlo málo kusů nábytku nebo absence dekorací působit sterilně, je všechno vyvážené vysokými dřevěnými dveřmi, které sahají od podlahy až po strop. To umožnilo prostor rozdělit jen dvěma linkami - podlahou a stropem a nevznikla třetí linka, kterou by vytvořila futra. Je to taková "drobnost", které by člověk v první chvíli třeba nepřipisoval takovou důležitost, ale v konečném důsledku má větší vliv než by se mohlo zdát. Vlastně stejně jako všechno ve vile.
You'll notice expensive materials everywhere in the building. Beautiful expensive wood from Africa, glass, onyx, ... Every corner of the house demonstrates its wholeness and a clear purpose of all the collumns and walls that are beautiful on their own, thanks to the material that was used. It honestly is fascinating. Tugendhat family was quite rich and when they decided to build this house their budget was basically unlimited and they trusted the architect which means there is not a single compromise in their home (by the way the cost was 6 million crowns and for comparison an average price for nice villa back then was 200 thousand crowns. So you could have 40 houses for that price).
Where it might seem plain and too modern because of the absence of decorations or only a few pieces of furniture in a big room, it is balanced by tall wooden doors without doorjambs that stretch from the floor up to the ceiling. That is how the architect avoided creating the third, unnecessary line that would be created by doorjambs and managed to not only simplify the space but also make the doors a statement piece. One could say it's only a detail but it is far more important in the end than it might seem. Well actually you could say that about basically everything in the villa.
Stejně fascinující jako budova, je i její historie. Tugendhatovi před druhou světovou válkou emigrovali a odvezli si s sebou v podstatě vše důležité (většina nábytku ve vile není původní, jsou to v podstatě identické kopie). Za války se ve vile vytřídal jeden německý podnikatel (který nechal zazdít onyxovou stěnu v obýváku a tím ji pravděpodobně zachránil před všemi, kteří přišli po něm) a gestapo, které v hlavních prostorách zřídilo stáje (a koně zničili původní linoleum). Po válce dům využívala soukromá baletní škola, kterou ale v padesátých letech soudruzi zatrhli a vilu využívala brněnská nemocnice jako rehabilitační centrum pro pacienty po úrazu páteře. Před tím, než byla v roce 2001 přidána na seznam UNESCO, sloužila jako vládní vila a u jídelního stolu byl podepsáno rozdělení Československa.
The history of this building is as interesting as its architecture. Tugendhat family left the house before the second world war and they managed to pack almost everything that was valuable (the furniture is therefore mostly an identical copy). During the war it was a home of a German businessman (who built a brick wall around the onyx wall and that probably saved it from being stolen by others - it was uncovered many years later) and after he moved out gestapo used it as stables (and horses ruined the original floor in the living room). After the war it served as a gym for a private ballet school that was closed by the communists in 1950s. It was a rehabilitation centre for people with spine injuries. Before it was recognised as a part of the UNESCO heritage in 2001, it was used by the government and it was at the dining table where the separation of Czechoslovakia was signed.
Vybrali jsme si delší ze dvou prohlídek, které jsou k dispozici, a tak jsme se podívali na závěr ještě do technických prostor v suterénu. Vila byla postavena ve 20. letech a je úžasné, jak technicky zvládnuté bylo všechno od spouštění oken v obývacím pokoji (každé má rozměry 5x3 metry a váží tunu), přes fotokomoru a místnost na kožichy, až po klimatizaci a topení. Ochlazování nebo ohřívání vzduchu jsou věnovány dokonce tři místnosti a ovládání je geniálně jednoduché. Abych vám nevysvětlovala celý proces, snad stačí jen říct, že vzduch se mimo jiné filtroval přes cedrové dřevo, do kterého bylo možné kápnout i jiné esence a vzduch do obývacího pokoje tak putoval dokonce i navoněný :).
Jestli jste si náhodou ještě nevšimli, i víc než po týdnu jsem z prohlídky pořád docela vedle, tolik informací jsem si snad z žádného výkladu nikdy nepamatovala (a to jsem je sem nevypsala ani všechny, to bychom tu byli ještě mnohem déle). Máme takový skvost jen kousek od domu a všímáme si ho podle mě až zbytečně málo. Takže ještě jednou - prostě si to naplánujte a jeďte! Určitě toho nebudete litovat.
We chose the longer tour that includes also the basement and technical rooms.The villa was built in 1920s and it is amazing how brilliant everything is, including manipulating with the windows (each window in the living room is 5x3 meters big and weights 1t), the dark room, a coat storage, air conditioning and heating.
If you haven't noticed already, I'm still quite amazed by the tour and it's already been a week since we visited Tugendhat. I've probably never remembered so much after a guided tour and I've only maybe shared a half of all the interesting facts. It's much better if you go see it for yourself because words and pictures don't do it justice. So if you're planning to visit Brno or the Czech Republic in general and you're planning in advance, don't forget to check it out!
