Poslední zastávkou měla být Florencie a očekávání byla vysoká. První výzva byla především najít parkování. Původní plán byl dojet buď k parkovacímu domu, nebo k některému parkovišti doporučeném v průvodci, ale když jsme viděli množství aut a přidali k tomu italské dodržování předpisů nebo minimálně logiky provozu, zaparkovali jsme hned na prvním volném místě u hradeb, koupili si lístek na několik hodin stání (ale kdo by kontroloval, jestli tam jsme déle) a vyrazili do města.
Protože jsme předpokládali, že nejdéle se zdržíme v galerii Uffizi, zamířili jsme přímo tam a čekala nás fronta asi tak na dvě hodiny. Naštěstí ji obcházeli prodejci, kteří nabízeli o pár Eur dražší lístky, ale se vstupem možným okamžitě, takže jsme si raději připlatili a pustili se do prohlídky umění. Sandro Botticelli, Leonardo da Vinci, Michelangelo, Tizian, Rubens, Caravaggio, Rembrandt… a další a další. Jedna z nejznámějších galerií na světě s úchvatnou sbírkou nejen renesančních obrazů, které ohromí historie umění znalé i neznalé návštěvníky.
.jpg)
.jpg)
Od baziliky jsme se vrátili kolem galerie k Ponte Vecchio a kolem Palazzo Pitti zpět k autu. V podstatě se dá říct, že pokud neplánujete navštěvovat větší množství památek uvnitř a stačí se vám podívat na ty hlavní zvenčí, na prohlídku Florencie stačí jeden den (i s tím, že strávíte skoro tři hodiny v galerii).
Původně jsme se ještě před odjezdem chtěli podívat na Piazza Michelangelo, odkud je ten tolik populární výhled na Florencii, ale nakonec jsme se rozhodli cestu přes celé město vynechat a před zpáteční cestou jsme zamířili ještě do městečka Fiesole, kam nás internet a průvodce nalákal na zachovalý amfiteátr. Ten byl zavřený, takže z původního plánu nebylo nic, ale protože jsme viděli turisty scházející z kopce, kam mířil ukazatel “klášter”, vydali jsme se tam taky (myslím, že jsme ještě nikdy nevynechali výšlap na pěkný kopec, kdekoliv jsme byli). Odměnou za poměrně prudký a rychlý výstup (zastavit se nebo zpomalit, asi bych se skutálela zpátky dolů) nám byl absolutně dechberoucí výhled nejen na Florencii, ale i okolí toskánských kopců, mezi které je zasazena. Navíc jsme dorazili akorát na západ slunce… Kýč jako blázen :-)
