I want to read the post in English
Venku je asi 40 stupňů, kolem poslední benzinky jsme projeli už hodně dávno a před chvílí jsme vypnuli klimatizaci i rádio, protože ručička ukazující množství benzínu už se nějakou dobu potácí v červeném poli.
A tak jsme se ocitli v poušti mezi opuštěnými domy, pískem, se kterým si na silnici pohrává vítr, napůl spadlými ploty, bez benzinek a živé duše.
Poušť si můžete užít naplno i přes noc a najít si ubytování poblíž Joshua Tree, ale pokud, stejně jako my, jste tu poprvé a nemáte zase tak moc dní, určitě si Joshuu užijete, i když tu strávíte jen den.
Už i Pavel trochu znervózněl, protože kontrolka začala hlásit dojezd 0 kilometrů, ale GPS nás pořád přesvědčuje, že benzinka už je blízko. Naštěstí se před námi po pár minutách doopravdy objevují v údolí domy, obchody a ze všeho nejdůležitější, benzinky.
Zastavení u stojanu s benzínem je pravděpodobně jeden z nejšťastnějších okamžiků pro naši Toyotu za celou cestu. Už jsem to jednou zmiňovala, ale opakování matka moudrosti, nikdy nepodceňujte vzdálenosti a neprojíždějte kolem benzinek bez dotankování, raději vždycky doplňte do plné, i kdyby to znamenalo dotankovat do nádrže, ve které ještě polovina je.
Do parku Joshua Tree přijíždíme ze severu, což znamená, že městečko, do kterého jsme právě přijeli, je Twentynine Palms a už při příjezdu na nás dýchá atmosférou, kterou jsem si vždycky představovala, že americká města v poušti mají. Každopádně toto není jediný vjezd do parku, můžete využít i dva další a komfortně sem dojet například z Palm Springs, které je nedaleko jižního vjezdu.
Stojíme ve frontě na pokladnu, abychom zaplatili za benzín a dokoupili jerky a pořádně ledový kafe (s čím jiným do pouště, žejo) a posloucháme paní stojící ve frontě před námi, hlasitě diskutující chraplavým, cigaretami zastřeným hlasem, jak dopadly jejich sázky v loterii minulý týden a co udělají se všemi těmi penězmi, až je doopravdy vyhrají.
Takže, nádrž plná, kafe v ruce, svačina pohozená na zadním sedadle, jsme připravení na vjezd do Joshua Tree.
Cholla Cactus Garden
Jedním z míst, kam se chceme vydat, je Cholla Cactus Garden. Je jen 28 minut jízdy od Oasis Visitor Center, kde jsme se zastavili před vjezdem do parku, podívat se, co najdeme zajímavého za informační letáčky a mapky. I když je nejlepší přijet do “zahrady” na západ nebo východ sluníčka, měli jsme štěstí a v pěkném světle jsme kaktusy viděli i odpoledne.
Je tu malé parkoviště, kde jsme nechali auto a vydáváme se na procházku. Fakt, že jsou tu všude cedule signalizující, že byste se neměli přibližovat ke kaktusům příliš blízko, protože by se na vás mohly přichytit, neodradil Pavla od toho, aby si botu, na kterou se mu kaktus chytil, dal přímo k obličeji a klepal s ní tak, až mu skončil kaktus na nose. Nic se mu naštěstí nestalo, ale máme alespoň vtipné video, možná se ho v budoucnu taky dočkáte. :)
Mezi kaktusy je to krátká procházka, přibližně 400 metrů, takže po 20 minutách nasedáme zpátky do auta a jedeme dál. Vracíme se kus stejnou cestou, protože toto bylo nejdál, kam jsme v parku plánovali zajet.
Skull Rock
Cestou od kaktusů se můžete zastavit ještě u Arch Rock, ale jak jsme si shrnuli v minulém článku z národního parku Arches, kamenné oblouky nejsou něco, co bychom dokázali patřičně docenit, a tak jedeme až ke Słull Rock a kempu Jumbo Rocks, kde máme štěstí na volné místo k parkování, protože těsně před námi odjíždí auto. Odsud se vydáváme na procházku mezi skály a upřímně si myslím, že nezáleží, jestli se půjdete podívat na známější skálu, nebo se jenom projdete po okolí, výhledy jsou jako z jiného světa odkudkoliv.
Boy Scout Trail
Kousek od Skull Rock je mnohem větší parkoviště, odkud se dá vyrazit na různé traily po okolí. Jedna z kratších a známých je Boy Scout Trail, ze které jsme se taky rozhodli kousek prozkoumat. Zrovna nemáme hlad, ale je dobré vědět, že je tu několik piknikových stolů s lavicemi, takže si tu můžete naplánovat i zastávku na sváču.
Na stezkách naštěstí není tolik lidí, takže si užíváme výhledy celkem nerušeně. Když popojdeme po stezce dál, otevře se před námi údolí plné stromů, podle kterých je park pojmenovaný, tedy Joshua Trees, v češtině Juk krátkolistých.
Park Boulevard
Oblast, ve které je stromů nejvíce. Moc tu nezastavujeme, jen projíždíme a užíváme si stále další a další pohledy do nekončících stromořadí. No, i když, jak to teď píšu, možná je škoda, že jsem na to nemyslela a nemáme žádnou fotku se stromem, haha.
Je tu i pár zastávek, na které jsme v Joshua Tree zvažovali, ale nakonec nám časově nevycházely. The Baker Dam, která je velmi populární, a proto se doporučuje dorazit buď brzy ráno, nebo navečer. Keys View, což se zdá jako moc pěkná vyhlídka, ale je přibližně 20 minut jízdy od hlavní trasy, je tedy potřeba počítat s cca hodinou navíc. Pokud ji máte, zajeďte se mrknout.
Palm Springs
Protože z parku Joshua Tree plánujeme už odjezd směrem do Los Angeles, uděláme si ještě malou zajížďku do Palm Springs (hlavně abychom se podívali na místo, které je tak často zmiňované v seriálech a filmech - druhým takovým je Tijuana, ale do Mexika jsme nepřejížděli). Řekla bych, že pro nás, jako někoho kdo vyrostl v zemi bez moře a pro koho je výjimečné právě na pláž vyrazit, jsou prázdniny uprostřed pouště, kde jsou u vil tak maximálně bazény, nedává úplně smysl, takže se moc nezdržujeme a projíždíme jen pár ulicemi, abychom okoukli atmosféru. Po půlhodinové prohlídce Palm Springs už zadáváme do navigace naše ubytko v Los Angeles a čeká nás pár hodin cesty po jedné z nejnacpanějších dálnic, které jsem kdy viděla.
Takže příští zastávka, náš mizerný hotel a L.A., který to ale všechno vynahradilo!
PIN IT FOR LATER
