Už týden se snažím po dalším měsíci sepsat, jak se mi tady
existuje a pořád nemůžu přijít na to, jak to všechno dát dohromady tak, aby to
dávalo smysl. Stejně to ale bude asi odstavec po odstavci takový random souhrn J.
Mám práci! Abych pravdu řekla, už jsem ani nedoufala, že budu tuhle větu někam psát před koncem roku a i když cesta k ní byla delší a komplikovanější, než jsem si myslela a uvidím, jak se to všechno bude vyvíjet dál, jsem strašně ráda zase zaměstnaná, haha.
(superskvělé jídlo we Wetherspoons, z nabídky si můžete vybrat tři různá jídla za £10)
o škole
Pomalu se blíží ke konci rok a hlavně první semestr a s ním i deadliny všech prací. To, že jsou magisterské programy v zahraničí o něčem jiném, než u nás, to víme asi všichni, jak moc se ale bude lišit anglický magistr od českého bakaláře, jsem si neuměla představit až do chvíle, kdy jsem to začala zjišťovat v praxi.
Máme jen tři přednášky týdně a každá má dvě hodiny, navíc jsou odpoledne, takže tím odpadá můj věčný problém, že bych na některou zaspala, a na středu připadá hodinová přestávka, která většinou končí na kávě. Budova, ve které máme všechny přednášky, má šest pater a vlastní Starbucks v přízemí, takže si nepředstavujte žádné kafe z automatu, ale to v červeném vánočním kelímku se šlehačkou … Ještě že máme takovou přestávku jen jednou týdně. Nikdo neřeší docházku, což je škoda, protože díky tomu, jak málo máme hodin a jak moc za ně platím peněz, mám 100% účast a to jsem nedokázala za celou svoji studentskou kariéru.
A abych všechny, které za chvíli čeká zkouškové, potěšila ještě víc… Nemáme zkoušky. Celý Digital Marketing program je postavený převážně na praktické výuce a tak vedení rozhodlo, že nutit nás k ústním nebo písemným zkouškám by bylo zbytečné. Když nám to na úvodní hodině sdělili, myslela jsem si, že mám doopravdy vyhráno, protože nic lepšího už na vysoké člověka potkat nemůže. Na druhou stranu ho díky absenci zkoušek může potkat spousta mnohem horších věcí. Jako třeba fakt poctivá zadání zápočtových prací, které budu psát asi stejně dlouho, jako bakalářku.
o počasí
Už je zima a ať říká, kdo chce, co chce, zima prostě znamená, že prší. Prší pořád, prší hodně. Tím pravděpodobně skončilo moje běhání v parku, protože zase tak ráda neběhám, abych u toho zmokla. Další možnost je chodit do fitness centra, které máme jako studenti LJMU zadarmo, ale které je asi tak 40 minut pěšky od domu a že by se mi chtělo v tom příšerném počasí vyrazit na takovou procházku, to se říct nedá, asi budu běhat do kolečka po obýváku.
o výletech a kávičkách
Snad bude jeden ze zbývajících víkendů dost hezky na výlet do Manchesteru na vánoční trhy, protože počasí je momentálně dost loterie a tak nemá cenu plánovat nic předem. Přeci jen koupit lístky a pak zjistit, že bude vlastně celý den pršet, by byla škoda. V mezičase se ale poctivě věnuju obcházení liverpoolských kaváren a pubů, až jich obejdu reprezentativní množství, podám zprávu, jaké jsou nejlepší. Favoritem se ale okamžitě stala kavárna Central Perk – existuje lepší místo na dortík a cappucino než gauč přesně jako z Přátel a obrazovky s nekonečným opakováním všech dílů? Je to láska.
Uvidíme se za dva týdny kocouři!
