Parkujeme u řeky a z lesa se ozývá psí štěkot. Jsme na okraji vesničky Livade, přezouváme si boty, scházíme se v malé skupince na okraji lesa a chystáme se na “truffle hunt”.
I když vyrazit do Chorvatska v říjnu není úplně nejběžnější, na podzim na Istrii nás nalákaly tři místní speciality - víno, olivy a lanýže, jejichž hlavní sezóna je právě od září do konce roku. Lanýže tu rostou v lesích okolo městečka Motovun, odkud se také na “truffle hunt” vyráží a v místních restauracích dostanete nespočet příležitostí si tuhle pochoutku užít.
My vyrážíme s průvodcem, psovodem a jeho dvěma fenkami, Stelou a Lolou hledat lanýže nedaleko Livade, na které jsme shlíželi z hradeb Motovunu, a čeká nás hodinová procházka lesem, u které se neubráníme nacházení podobnosti se sbíráním hub. Na ty vám ale stačí pár rad od starších ostřílených houbařů, košík, nožík a pozorné oči. Na lanýže je potřeba vytáhnout větší kalibr, speciálně trénované psy.
Čtyřnozí “lovci lanýžů” se trénují už od štěněte. Nejdříve dostávají kousky lanýžů na zem a trénink je vyloženě hrou, aby si zvykli na jejich typické aroma a chuť. Později se “tréninkové lanýže” zahrabávají do země a v další fázi tréninku už se lovci nováčci připojují k ostříleným hledačům v lese, aby se učili od nich. Takový výcvik trvá až čtyři roky a psi jsou pak pro své majitele nepostradatelnými parťáky.
The truffle hunter training starts when the puppy is approx. 3 months old. At first they get pieces of truffles to pick from the ground to get used to their smell and taste and the training is purely a game for them. Later on some “training truffles” are buried in the ground for the dogs to find them and the last part of the training includes joining the experienced dogs in the forest to learn from them. It can take up to 4 years to train a good truffle hunter and the dogs become indispensable partners for their owners.
Takové “učení v praxi” sledujeme i při práci Stely, skoro tříleté fenky, která je dcerou zkušené Loly. Ivica, který nás po lese provádí, neustále kontroluje, kam se obě vydávají, rozdává pokyny a když Lola začne poprvé nadšeně hrabat pod kořeny ořešáku, honem volá na Stelu, která se zvědavě přiběhne přiučit. Při hledání lanýžů musí mít ale Ivica postřeh a psy včas zastavit, jinak by vyhrabaný lanýž skončil jako psí pochoutka.
We can see how the dogs are trained when we observe Stela who is 3 years old work with her mum, Lola. Ivica, who is our guide, keeps an eye on both of them, gives out orders and when Lola gets excited and starts digging under the roots of a walnut tree, he quickly calls Stella who comes running to learn and dig with her mum. However, Ivica has to be fast and stop the dogs at the right time, otherwise the truffle might end up as a dog treat.
Při vyhrabávání lanýžů ze země si Ivica pomáhá malou plochou lopatičkou a jakmile první černý lanýž naší výpravy drží v ruce, spokojení psi dostávají pamlsek za odměnu. Ten Ivica hází na zem, aby si psi uvědomovali, že jídlo hledají právě na a v zemi.
Lanýž putuje do sáčku a vyrážíme dál. Neujdeme ani pět metrů a tentokrát zavětří vůni lanýžů Stela. Máme štěstí, narážíme na vzácnější bílý lanýž a vše se opakuje. Každý lanýž Ivica trochu očistí, miniaturní částečky, které z něj odpadnou, by mohly být právě těmi, ze kterých tu v budoucnu vyrostou další. Ze stejného důvodu každé místo, ve kterém lanýž našel, přihrne zpět trochou hlíny a ušlape.
Hodina rychle uběhla a my se blížíme zpět k místu, odkud jsme vycházeli. Ivica se s námi dělí o několik posledních zajímavostí, takže se dozvídáme, že nejraději chodí na “lov” v noci, kdy se psi lépe soustředí, že taková výprava může trvat i šest nebo dvanáct hodin, a právě proto je tak důležité, aby se psi stále bavili, dostávali za své úspěchy odměny a byli v celkové pohodě, jsou přeci jen nejdůležitějším článkem celého procesu a bez nich by nebyly v Ivicově tašce žádné lanýže.
Vysvětluje nám také, proč už se pro hledání lanýžů nevyužívají divoká prasata. A nejen, že se nevyužívají, v Chorvatsku je tento způsob hledání už dokonce zakázán, protože při hrabání lanýžů poškozují i všechnu půdu kolem a je velmi těžké je zastavit (přeci jen dvacetikilového psa v případě potřeby od lanýže poodtáhnete jednodušeji, než stokilové prase).
Jak se náš čas v lese krátí, tak se začínáme čím dál víc těšit na další část našeho programu. Na sběr lanýžů jsme vyrazili od restaurace Zigante, která je, jak zjišťujeme, doslova lanýžovým královstvím. Také se už několik let objevuje v Michelinském průvodci, takže jsme vyměnili boty z bahnitého lesa za trochu slušnější fazonu a naladění na pokračování lanýžového dne jsme se vydali do restaurace.
Restaurace Zigante se specializuje na přípravu jídel s lanýži (a byla první chorvatskou restaurací, která otevřela s tímto konceptem), kam jinam si tedy dojet pro nezapomenutelný zážitek.
Můžete zvolit degustační menu s černými nebo bílými lanýži (ale počítejte, že za takové Gold degustaci s bílými lanýži si už opravdu připlatíte), nebo vybírat z klasického menu, což jsme zvolili my, i kvůli větší svobodě ve výběru. Doporučovala bych další část nečíst bez něčeho k snědku, pokud jste jenom trochu hladoví.
Ochutnali jsme hovězí carpaccio a hovězí steak s černým lanýžem, domácí těstoviny s bílým lanýžem a na závěr lanýžovou zmrzku. K tomu nám před předkrmem donesli k ochutnání také lanýžovou pastu a jako mile překvapivý mezichod ještě polentu, samozřejmě s lanýži (polenta není úplně můj favorit v jídelních lístcích, ale tahle mě donutila změnit názor).
Nebudu prznit práci food kritiků a pokoušet se o popis toho, jak každý chod chutnal, ale byl to opravdu výjimečný zážitek. Na ty těstoviny jsem se těšila několik dní, od chvíle co jsem je viděla na webu jsem si malovala, jak výborně budou chutnat a v kombinaci s nejlepším servisem, jaký jsme kdy zažili, trochou bublinek ve skleničce a příjemnou atmosférou to bylo ještě lepší, než jsem si dokázala představit.
Příležitostí vydat se na sběr lanýžů je v této oblasti nespočet a narazíte na mnoho pozitivních recenzí například u Karlič Tartufi, Miro Tartufi, Prodan Tartufi… ceny za “truffle hunt” se liší, právě v období bílých lanýžů ale doporučujeme mrknout na stránky restaurace Zigante, kde v období “Truffle Days” od října do poloviny listopadu na víkendy nabízí výpravu za lanýži za krásných 50 kun na osobu bez nutnosti rezervace stolu v restauraci nebo ubytování (ale určitě doporučujeme si stůl zamluvit, protože jediné, na co budete myslet je, že je chcete po hledání ochutnat).
