Slovenia Roadtrip - Bled, Vintgar

V pondělí jsme se probudili do mlhavého rána u Bledského jezera a vydali se na procházku kolem něj znovu, tentokrát za světla. I když počasí bylo ten den spíš podzimní, jedno z nejkrásnějších slovinských míst dostálo svému věhlasu. Voda, i když studená (koupat jsme se radši ani nezkoušeli), byla průzračná až opravdu do hloubky a ostrov s kostelíkem přímo lákal k návštěvě. 

Při přemýšlení, kterou variantu zvolíme, jsme se nakonec asi na půl hodiny zastavili s malířem Bobim, který na nás nejdřív začal úplně suverénně mluvit italsky (zase lepší než rusky) a byl dost překvapený, když jsme mu řekli, že nejsme Italové. Po překonání jazykových nejasností jsme se rozhodli od něj koupit dva obrázky jezera s ostrůvkem a tenhle fakt poctivě zhulený pán nám ještě na druhou stranu obou dvou nakreslil tuší, jak spolu všichni tři u těch jeho obrázků stojíme. Byla s ním u toho taková legrace a navíc pro suvenýry s příběhem máme slabost, že jsme se mu nakonec rozhodli za ty obrázky dát všechna drobná eura, co jsme měli u sebe, protože takový kvalitní hulení, to prostě něco stojí :D.

Jo a taky jsme mu slíbili, že všem řekneme, jak mu to kreslení jde, tak vám to teď všem říkám, jestli budete u Bledu, najděte si tam Bobiho!

Plavbu na ostrov jsme nakonec vyřešili nejlépe, jak šlo. Půjčili jsme si vlastní loďku, z Pavla se stal profesionální veslař a veslařili jsme si to vesele až k ostrovu. Takže pokud budete mít s sebou na dovolené tak schopného veslaře jako já, půjčte si loďku sami pro sebe. Za hodinu, na kterou jsme si ji půjčili, jsme stihli doveslovat na ostrov, prohlédnout si to tam a veslovat zpátky s dost velkou rezervou, takže jsme si mohli obeplout celý ostrov, vyfotit si všechno tak, jak se nám líbilo a hlavně na nikoho čekat, ani kvůli nikomu spěchat. Můj osobní úspěch je, že jsem za celou dobu zpanikařila s tím, že teď už se určitě vyklopíme, asi jen dvakrát.

I když celý den trochu poprchávalo, nenechali jsme se tím odradit a po zdravém, vyváženém a bezlepkovém obědě (Vysočina s chlebem), jsme jeli ještě k soutěsce Vintgar, o které se v průvodci mimo jiné psalo jako o jedné z nejnavštěvovanějších přírodních turistických cílů v zemi. Možná to bylo tím, že počasí nebylo ideální, ale návštěvníků tam nebylo nijak extrémní množství a tak jsme si tuhle skoro dva kilometry dlouhou, nádhernou soutěsku, mohli v klidu projít. Na jejím konci se dá dojít ještě k vodopádu vysokému 16m, který je takovou krásnou tečkou za celou soutěskou.

Celí zmoklí jsme se ještě zastavili u Bledského hradu, odkud je výhled na jezero, a jeli do penzionu, kde jsme měli rezervovaný pokoj na jednu noc, abychom to spaní v autě proložili i spaním v posteli. Nakonec jsme byli za noc pod střechou fakt rádi, protože pršet nepřestávalo a v autě bychom si ani neusušili věci, ani bychom si nemohli nikde venku udělat večeři. A není nad dobrou večeři v teple a suchu, když za oknem prší J.