Původní plán na pátek byl obejít si Pulu i ve dne, prohlédnout si amfiteátr, strávit den na pláži a potom se vydat přes Záhřeb směrem domů. Pula je opravdu moc hezké městečko, protože jsme ani jeden ještě nebyli v Římě, byla to taková „přípravka“. Po tom, co jsme se den předtím v jeskyních ujistili, že pro přírodu desetitisíce let nejsou bůhvíjaké měřítko, vzal nám dech pro změnu lidský výkon.
Možná je amfiteátr menší než v Římě, je taky ale podstatně méně turistický, takže jsme se mohli procházet, jak dlouho jsme chtěli, kde jsme chtěli a s námi bylo na celém prostranství dalších maximálně 30 lidí. A to když rozptýlíte po takové ploše, jste tam v podstatě sami. Musím říct, že jsem nikdy takhle starou stavbu neviděla a míra, v jaké je dodnes zachovalá, pro mě byla naprosto neuvěřitelná. To, že někdo před dvěma tisíci lety dopravil na lodi obrovské kameny do Puly, z lodi je vytáhl na stavbu a postavil tak důmyslně něco tak obrovského a to, že amfiteátr stavěli s přesvědčením, že bude sloužit Římské říši. Koho by napadlo, že bude stát tak dlouho, že stihne nejen padnout Římská říše a ještě spousta dalších, ale že někdy bude existovat na území, které se teď jmenuje Chorvatsko. A možná bude stát, i když Chorvatsko už nebude někdy v budoucnosti Chorvatsko, kdo ví. Tak si představte atmosféru toho místa, když mě motivovalo k takovým filozofickým myšlenkám :).
Když jsme důkladně porovnali, jak vypadá město ve dne
s tím, jak vypadalo večer, přišla na řadu válečná porada, ze které vzešlo,
že se nám stýská po Slovinsku :D protože tam bylo nejen krásně, ale na
dálnicích mají dálniční známku, jako normální národ (na rozdíl od Chorvatů),
Slovinci jsou moc milí a navíc… pořád jsme mysleli na ten dip k toastům,
co jsme si dali v Portoroži. Takže jsme změnili plán (to je nejlepší věc
na dovolené v autě – prší? Jedeme jinam. Nelíbí se nám tady? Jedeme jinam.
Líbilo se nám tam? Jedeme zpátky.) a pláž jsme jeli hledat směrem zpátky ke
slovinským hranicím. Nakonec jsme strávili několik hodin na pláži někde mezi
Pulou a Portoroží (nepřišla jsem na lepší způsob, jak tohle město skloňovat) a
užili si trochu čistého chorvatského moře a nepohodlné kamenité chorvatské
pláže.
Poslední chorvatskou zastávkou byla malá vesnička Bale, která je podle Lonely Planet „Istria’s Best Kept Seecret“ a tak jsme museli zjistit, co je na tom pravdy. Verdikt zní, že je to opravdu hezké místo a procházka kamennými uličkami byla kouzelná, takže pokud se ocitnete někde v okolí, určitě tam zajeďte, protože je to, jako kdybyste byli na malou chvíli z Istrie v Toskánsku. Pokud jste ale v Toskánsku už byli, asi vás v Bale nic nepřekvapí.
Na poslední západ slunce celé dovolené jsme stihli dojet
zpátky do Slovinska a samozřejmě jsme šli povečeřet toasty s dipem, který
se bohužel nedá koupit, protože je to recept jednoho z číšníků. Kdybyste se po
nich v Portoroži sháněli, na promenádě hledejte kavárnu Karamela (kromě
jídla se můžeme zaručit i za množství drinků). A pak už jsme se vydali domů,
takže pokud vás naše zápisky nepřesvědčily doteď, ještě to zopakuju – Slovinsko
musíte vidět!
